Celý článek si můžete přečíst zde:  STRATEGIE 2009 :: Firmy chtějí vyčnívat, ale co nejlevněji 696.86 Kb Následuje přepis článku: Se spolumajiteli společnosti Expo, IGC Group Bohumilem Bochňákem a Miroslavem Sýkorou jsme hovořili o krizi v oboru výstavnictví. Příští rok prý velké oživení očekávat nemáme. Vaše firma nabízí tvorbu výstavních expozic. Jaké jsou architektonické trendy v tomto oboru?
MS: Ještě před dvěma třemi lety se zadavatelé výstav předháněli, a to celosvětově, v co nejabstraktnějších požadavcích na architekturu expozice a na použité materiály. Bohužel pro výstavářské firmy je tato doba myslím nenávratně pryč. Během letošního roku nastal prudký zlom. Kdo letos navštívil Autosalon v Brně nebo třeba For Arch v Praze, tak ten rozdíl poznal. Zadání vystavovatelů se přeneslo z prvotního „chci to nejlepší a nejkvalitnější materiály“ přes „chci to nejlepší, ale levně“ na „ano, zúčastníme se, ale na menší ploše a co nejlevněji“ – to je současný standard. Nedá se ale říct, že by se firmy spokojily pouze se základní expozicí. Pokud na veletrh jdou, rozhodně by rády atyp, ale hledají cestu, jak ho získat co nejlevněji. Nechtějí žádné drahé materiály, žádné velkoplošné obrazovkové stěny, žádné neony, žádné monumenty. Expozice jsou zaměřeny na prostou prezentaci produktu bez dalších efektů a doprovodných programů. Ekonomická krize se výstavnictví dotkla dost podstatně. Změnilo se chování firem, některé i zkrachovaly. Jak byste popsali současný stav a jak odhadujete vývoj oboru?
MS: Účast na veletrzích bohužel ruší anebo alespoň významně omezují i firmy, které zatím dobře prosperují, prodávají a šetřit nepotřebují. Jenže i ty si řeknou: "Podívej, konkurenti nejdou, no tak pár veletrhů také vynecháme." Ztrátu zakázek pociťujeme opravdu významně jako všichni naši kolegové v branži. Proto musíme firmu orientovat na nové činnosti. Věžíme ale, že bez výstav se ani do budoucna obchod neobejde. Ani televizní reklama ani internet kontakt s výrobkem nebo službou neumožní. Oživení ale příští rok ještě asi nepřijde. Dalo by se říct, ve kterém segmentu se nejvíc škrtalo, kdo nejméně vystavoval?
BB: Krize se skutečně asi nejvíc dotkla automobilového průmyslu. Naše společnost je dlouholetým dodavatelem rozsáhlých expozic například pro Iveco, Renault a Volvo po celé Evropě. Všechny tyto automobilky ale výrazně účast na veletrzích omezily. Výrobci automobilů přesunují své reklamní aktivity více na své dealery. I u nich si můžete výrobky prohlédnout a vyzkoušet, obchodník se vám může víc věnovat a nestojí to prakticky nic. Na druhé straně jsou pořád obory, pro které jsou výstavy životně důležité, například potravinářství. Specializované potravinářské veletrhy v Evropě nezaznamenaly tak radikální pokles vystavovatelů jako veletrhy automobilové. Potravinářské výrobky se přece jen musí ochutnat... Jak se dá podle vás současná situace „ustát“?
BB: To je podobné jako v ostatních odvětvích. Zastavují se
nadstandardní výdaje, jako například sponzoring, příspěvky na rekreaci
zaměstnanců, firemní společenské akce, přistupuje se k důraznějšímu
sledování spotřeby energií, pohonných hmot a tak dále. Zpomalují se
investice do výroby a administrativy a zastavují se nelukrativní
provozy. Propouštění se nevyhnulo ani naší společnosti. Museli jsme
zefektivnit a hlavně zproduktivnit některé provozy, hlavně v oblasti
skladového hospodářství a výstavního fundusu. My jsme každopádně
přesvědčeni, že alfou a omegou dnešního přežití výstavářských firem je
jejich „zdraví“. Pokud firma nemá dluhy, nesplácí úvěry a neúměrné
leasingy, podniká ve vlastních budovách a má dobrou a solidní pověst,
pak určitě tuto krizi ustojí. Změnily se v posledním roce nějak zásadně vztahy mezi firmami ve vašem oboru?
BB: Nelze říci, že by se nějak výrazně změnily vztahy mezi
výstaváři. Stále je to podobné, u jedné zakázky si konkurujete a u jiné
zase spolupracujete, náš trh je malý a všichni se známe. Zásadně se
však změnil přístup k získávání zakázek. Dnešní obchod v této branži je
daleko dravější a agresivnější. To samozřejmě souvisí s radikálním
úbytkem zakázek. Hodně firem přesunulo svůj zájem do oblasti státních
zakázek, kde ještě stále nějaké finanční prostředky jsou a snaží se
ovlivňovat výběrová řízení. Že se to některým daří, je patrné z toho,
že někdy mezi návrhy vítězí úplné neprofesionální paskvily, nebo že
zakázku v objemu několika milionů vyhraje společnost bez firemní
historie, v počtu dvou zaměstnanců, která sídlí v garáži nebo
panelákovém bytě. V poslední době se také objevil nešvar, který zásadně
komplikuje realizaci veřejných zakázek, a to je odvolání. Nikdy nebylo
v minulosti tolik odvolávek, jako je tomu dnes. Tím společnost, která
nezískala zakázku zablokuje její realizaci i jejímu vítězi. V mnoha
případech pak musí být z časových důvodů celá akce zrušena. To je podle
malého českého přístupu „když já ne, tak on taky ne“. Tady spatřujeme
dokonce jakousi díru v zákoně, kdy státní instituce jako zadavatel
nemůže absolutně nic dělat ani s notorickým „odvolávačem“, který po
formální stránce výběrovými řízeními prochází i se špatnými návrhy,
ale při každém neúspěchu podává okamžitě odvolání. A co kartelové dohody – setkali jste se s něčím podobným ve vašem oboru ?
BB: Musím říci, že v dávné minulosti jakési pokusy dohodnout nějakou
limitní cenu například za 1m² standardní stavby expozice mezi některými
firmami na našem trhu byly. Ale nikdy, alespoň co já vím, k tomu
nedošlo, protože rivalita v tomto oboru byla vždy dost velká. Nás se to
moc netýká, protože se specializujeme na atypové výstavní expozice, kdy
každá realizace má svoji specifickou cenu. Zcela otevřeně však mohu
říci, že k určitým dohodám mezi spřátelenými firmami dochází. Například
někdo má již akci hodně rozpracovanou a představuje pro něj klíčovou
zakázku, pak se v rámci slušných vztahů takového výběrového řízení
třeba vůbec nezúčastníme. |